Shlédnuto dne 8. června 2023. Divácká recenze divadelního představení.

Představení jsem viděla podruhé. Tentokrát jsem si přečetla program, abych se teoreticky připravila. Můj záměr je vidět jednou představení tzv. bez kontextu, bez jakýchkoli předem vyhledávaných znalostí a na podruhé se připravit. Je to pokaždé jiné a má to něco do sebe. Takže prvním měřítkem pro hru je to, zda na ni vůbec půjdu podruhé. Už to znamená v mých očích 3 hvězdičky z 5 – stojí to za večer strávený v divadle.

A Opilí jsou ještě lepší. Pokud si myslíte, že své herce znáte nazpaměť, mýlíte se. Kostýmy jsou tak skvělé, že Pavlínu Hejcmanovou rozeznáte až na konci prvního výstupu, a to jenom proto, že ji hledáte, protože tam přeci má hrát. O něco, ale skutečně jen o málo jednodušší to je u Kláry Vojtkové. Kdo hrál Lawrence jsem si dohledala ještě jednou v programu po druhém shlédnutí představení. A to prosím nemluvím jenom o vzhledu herců a tím pádem o dokonalých vlásenkách a kostýmech, ale i o jejich výrazu a vystupování, se kterým si skutečně dali práci. Podotýkám, že po celou dobu, kdy je nepoznáte, herci mluví! Takže opravdu klobouk dolů před tou proměnou!

Scéna je nádherná. Má v sobě to světlo ze svítání, když se udělá cink a najednou není noc, ale „brieždi sa“ (tedy svítá. Píšu česky 30 let, ale někdy prostě ten nejlepší výraz v češtině nenajdu).

Co mně od prvního momentu pohltilo, byla pohybová stránka představení. Slovácké divadlo má skvělé choreografie v mnoha představeních, ale Opilí jsou výjimeční pro mě až baletní precizností. Ať už jde o groteskní momenty jako úvodní vystoupení Marty anebo dlouhá cesta domů v podání Gustava a Lori, nebo střídání figur se svatozáří na orloji v závěru první části představení, nebo snové momenty v podání Laury v průběhu celého představení (a nezapomeňme na „dobrý den“ moment Rózy, choreograficky perfektně načasovaný), vše je na svém místě. Za mě je pohybová stránka představení jeho největší předností.

Vše velmi vhodně doplňuje hudba.

Co se však těžko může někomu překonávat, je právě téma představení. OPILOST. Je totiž hodně dobře ztvárněná otravným opakováním bezobsažných plků vydávaných za hluboké pravdy, opileckou upřímností, ze které vyvěrají přiznání, které bychom raději nikdy neučinili. Ale stalo se… a opilecké svítání se nedá jenom tak vymazat a s tímto pocitem sledujeme všechny ty opilce a je nám za ně stydno, trapně a cítíme se nepříjemně a nesví.

Abych byla úplně upřímná, zdřímla jsem si při prvním shlédnutí při monologu Lawrence v druhé části představení a při druhém shlédnutí před orlojovým defilé v první části představení. Opilecké kecy nemám ráda a myslím, že základní problém, který s touto hrou pro diváka vzniká je ten, že se může cítit jako střízlivý řidič na rozjeté pařbě. Všichni se skvěle baví, čím dál, tím víc, jenom on je střízlivý a ten poměr je opačný.

Pro koho toto představení je? Určitě ne pro moji kamarádku Lenku, která má ráda komedie a jde do divadla, aby vypla a bavila se, myšleno smála se a zapomněla na starosti všedního dne. Ale pro moji dceru, která miluje divadlo, je to perfektní volba. Dokonce i pro mého syna, který vyhledává představení, které ho obohatí a donutí přemýšlet. Můj manžel by to dal (já bych řídila, aby si mohl dát 2 * dvě deci), ale pro úplný klid v rodině bylo dobře, že šel raději tančit.

Představení je podstatně vtipnější a stravitelnější s kontextem, tedy když víte, do čeho jdete. Stojí za vidění? Rozhodně. Není to přímočará hihi haha zábava, ale pokud jste otevřeni novým zážitkům ve vašem oblíbeném divadle, neolitujete. Nakonec nic horšího se stát nemůže, než že si uvědomíte, jak hloupé ty opilecké řeči jsou… a už nikdy se neopijete do té míry, abyste byli unavení tak, jak Pavel Hromádka na začátku druhé části. Přeji pěkný večer a pěkný zážitek.