Shlédnuto dne 18. srpna 2023. Divácká recenze divadelního představení.

Na nádvoří ostrožského zámku proběhla premiéra nového divadelního představení v podání Ostrožsko-Lhotského divadla. Ideální konstelace: moje oblíbené venkovní prostředí a sice inkognito, ale moje oblíbená hra v úpravě Jaroslava Fránka.

Představuji si jednu z prvních zkoušek skoro jako v Záskoku od Mistra (volně parafrázováno):

1. – Co budeme hrát? Nějakou novotu?

2. – Ano, tady jsem přinesl novou hru, Na zajíčka se to jmenuje.

1. – Poslyšte, proč psát nové hry, když lidi chtějí starý a osvědčený? Známe přece společně celou řadu osvědčených kusů. Co třeba Zkrocení zlé ženy?

2. – Víte, jak bych to… Zdejšímu starostovi byla slíbena premiéra nové české hry. Tu hru jsem mu dedikoval a on si toho velice považuje. Ale kolegáčkové, buďte bez obav. Ono to vlastně je Zkrocení zlé ženy. Shakespeare je navíc bezpečně mrtvý… Na nějakou tu úpravu si nebude stěžovat…

1. – A je po starostech!

Přiznávám, že mi trochu vadí, že nikde nebylo alespoň drobným náznakem uvedeno, že hra je na motivy Zkrocenky. Ale koneckonců, ani Helen Fieldingová v podtitulu Bridget Jonesové neuvádí, že vykradla Pýchu a předsudek. 

Hra je sepsána celkem svižně, publikum ocenilo vtipné momenty (a nebylo jich málo), někdy dokonce i zámecké hodiny hrály s herci (když odbily devátou večer právě v momentě, kdy Kateřina v devět ráno vychutnávala sladkou kávu, což byl velmi milý moment).

Skvělí byli Kateřina a Petr. Kateřinino zkrocení nebylo jejím ponížením, ale sebereflexí.

Dramaturgická vložka – nebudu více prozrazovat, abyste nepřišli o překvapení, pokud se na hru vyberete, ale šlo o velmi nápadité odlehčení.

Herecké obsazení odpovídalo typově postavám, páry se k sobě dobře hodily, chemie na jevišti docela pěkně fungovala.

Když píši, že hra je sepsána celkem svižně, neplatí to bohužel o jejím provedení. Nevím, zda měli aktéři možnost z pohledu diváka vidět hru jako celek. Nejvíce jí ubližují neustálé přestavby scény. Neuvěřitelně to hře ubírá na temporytmu. Když po třech větách opět dochází k přestavbě scény, a ta přestavba trvá delší dobu než dialog, který proběhl, je to dlouho. Když se tak děje v průběhu hry prakticky pořád, je to moc.

Podle mne se služebné jako průvodkyně hrou dobře osvědčily, možná by na posunování děje postačily místo těch neustálých přestaveb. Hra by určitě získala podstatně lepší spád a přidalo by jí to na atraktivitě alespoň 20%.

Je to tak, slabou stránkou představení je scéna. Na jevišti je příliš mnoho věcí, což občas způsobilo problém „kam s ním“.  Také herci měli trochu zmatek v tom, odkud přijít a kam odejít.

Také si myslím, že nebylo nutné představení natahovat přes přestávku. Vše podstatné jsme se dozvěděli už v první části a sdělení z druhé části představení bylo možné začlenit na její závěr.

Že by byla pak hra příliš dlouhá? Nebyla.

Zbytečná byla dějová linka s Ňuňánkem a také postava těhotné Vanessy a jejího manžela. Pokud jde o postavu třetí sestry, ta alespoň měla vývoj a rozuzlení, kdežto u Ňuňánka jsme se pointy nedočkali. Chápu, že v divadelním souboru, který uvádí jednu hru každý rok, si chce zahrát co nejvíce členů, ale trpí tím pak dramaturgie hry. 

Je škoda, že herci nevyužili pár momentů, kdy bylo možné improvizovat, nebyli na sebe napojení a asi neměli ani text hry tak vžitý, aby z něj mohli odběhnout a pak se vrátit.

Ovšem soubor ví, pro koho hraje a publikum bylo spokojeno, takže na závěr (a to včetně mně) odměnilo herce mohutným aplausem.