Shlédnuto dne 31. srpna 2023. Divácká recenze divadelního představení

Slovácké divadlo v současnosti uvádí dvě hry v rámci „off“ repertoáru. Jednou z nich je Teror Ferdinanda von Schiracha. Představení se hraje v jednací místnosti Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Za sebe musím říct, že divadlo mimo tradiční budovu mám ráda, ať jsou to venkovní představení jako Romeo a Julie na nádvoří Reduty, nebo také ráda vzpomínám na Večer na psích dostizích, který se hrál v klubu Mír ještě v době před zákazem kouření. Tam jste si opravdu mohli na ten hustý dým i čagánek nebo kabelku pověsit. (Tedy smrad to byl hrozný, ale pro tu inscenaci velice příhodný.)

Tu a tam k soudu chodím, tak jsem se zájmem sledovala, jak si herci se svými rolemi poradí. Jako obvykle, skvěle. Sice tak říkajíc „televizně“, tedy např. chodili po soudní síni, což je normálně nemyslitelné, ale víme, že jde o divadelní hru, tak to nebylo nic nepatřičné. Nakvašená státní zástupkyně, rutinou poznamenaný soudce a zapálený advokát byli na místě, svědek i poškozená rovněž. Nade všemi čněl obžalovaný, jeho postava byla konzistentní, s pevným charakterem, viděli jsme, že je srovnán sám se sebou i s životem, ochoten převzít odpovědnost tam, kde podle jeho mínění jiní selhali. Vyzařoval velkou morální integritu, věřila jsem jeho motivaci i tomu, že si byl plně vědom důsledků nejenom svého konání, ale i nekonání.

Nechci úplně rozebírat pointu hry, myslím, že v tomto případě je nejlepší na ni zajít a nechat se vtáhnout do příběhu. I když téma je opravdu náročné, provedení hry nemá charakter těžkého představení, které by člověka uvrhlo do deprese z dnešního světa. Teror je o relativizaci základních lidských hodnot a principů. O tom, zda jsme schopni rozeznat, kdy má smysl na nich lpět a kdy nastává ona výjimečná situace, která se principům a hodnotám vymyká. (Nezapomínejme například na tu situaci, kdy z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu nebyla zločinem.)

I když státní zástupkyně i obhájce dělají svou práci a pochopitelně se nás snaží ovlivnit a zmanipulovat na svou stranu, nejedná se o hru, která by kázala a vychovávala, nevnucuje ani neukazuje svůj jediný správný náhled na svět. Což je pro mne velmi osvěžující, pokud něco vyloženě nesnáším, je to divadlo „vychovávající diváka“. Tato hra nás nechává vytvořit si svůj názor, chce od nás, abychom přemýšleli nad tím, co se stalo a na konci přijali svou odpovědnost a rozhodli o vině nebo nevině. S vědomím, že člověka, který je obžalovaný, buď pošleme za mříže na doživotí (je mu něco kolem 35 let) anebo ho osvobodíme a ponecháme ho jeho svědomí.

Jako diváka by mne zajímalo, jak by provedení hry vypadalo, kdyby si státní zástupkyně a obhájce vyměnili místa.

Představení končí výrokem soudu o vině/nevině. Jak jsem uvedla výše, hlasují diváci. Představení bylo vyprodáno (tzn. přítomných bylo 50 diváků), hlasování skončilo 12 vinen/31 nevinen. 7 diváků nehlasovalo. Na stránce https://terror.theater se můžete podívat, jak dopadla hlasování při uvedení hry na celém světě. Je to zajímavá podívaná. Doporučuji však podívat se tam až poté, co hru shlédnete a sami si na základě argumentů obou stran vytvoříte názor na skutek obžalovaného a sami za sebe rozhodnete, zda je nebo není vinen.