Shlédnuto dne 13. 1. 2024. Divácká recenze divadelního představení.

První premiérou sezóny 2024 se ve Slováckém divadle stala divadelní hra Michaela Parkera v překladu Pavla Dominika a v režii Igora Dostálka.

Takže pozor: přichází fraška an sich. Plná vtipů, gagů, dveří, převleků a nějakou tou záměnou osob. Už podle názvu a prezentace hry víme, co očekávat a díky sehranosti hereckého souboru to i v plné míře, dokonce vrchovatě, dostaneme. Po úvodním rozehrání tato situační komedie velmi přímočaře, způsobem start-cíl dobude naše bránice a slavně zvítězí. Obzvláště stojí za zmínku perfektní práce s gradací vtipů.

Je to vlastně vše, co potřebujeme vědět: dostali jsme frašku v nejlepším smyslu slova. Na začátku představení se rozdají karty. Pochopitelně, že je nám jasné, co se bude dít a kam hra bude směřovat, tušíme i to, jak dopadne. O to lépe si pak užíváme situační komiky, vtipů, gagů a všeho, co se postavám povede a buďme upřímní, hlavně nepovede.

Zápletka hry spočívá v tom, že dům má být přes víkend prázdný, protože všichni jeho obyvatelé odchází za svými zájmy, ale nakonec se všichni sejdou právě v tomto domě, dokonce s několika neočekávanými osobami navíc.

Ze všech tradičně skvělých herců bych ráda vyzvedla Daniela Gajdoše, jeho vyděšená nejistota při výslechu je výborná. Sluší mu to i jako atraktivní blondýně, která záletnému panu velvyslanci může nabídnout leda překvapení (protože my víme, že ono to nemusí končit pod nosem, že jo? Ono to pak postupuje třeba i níž. Brada, prsa… a co já vím, kde se to zastaví…).

Nechci však zůstat jenom při jeho výkonu. Nad vším ční distingovaný komorník Perkins v podání Zdeňka Trčálka. S typickou anglickou zdrženlivostí po celou dobu upravuje polštářky, připravuje drinky, sendviče, případně má přilepenou ruku na sukni jedné slečny anebo kravatu zaseklou v dekoltu druhé slečny. Nedivím se sekretářce Faye, kterou hrála Peťka Staňková, že jeho kouzlu propadla. Dokonce jí přímo astronomickou rychlostí došlo, že 1 a 1 jsou dva a jakéže štěstí ji v podobě tohoto elegantního muže potkalo a jaké výhody z toho můžou pro mladé nezadané děvče plynout.

Líbil se mi i výkon všech ostatních herců, jenom je momentálně mám více propojené s jinými postavami (např. u J. Hejcmana jeho fenomenální Cyrano, u K. Michejdové její Jandová z 13x za svědka). Soubor je pěkně sehraný a proto hra šlape od začátku až do konce bez významných hluchých míst.

Vyplatí se koupit si program a po představení si otevřít TOP SECRET obálečku, která je v něm uschovaná. Na chvíli se vrátit k představení a popřemýšlet nad ním.

Na toto představení bych ze své divadelní party vzala kohokoliv. I intelektuálovi ty dvě hodiny třicet minut utečou jako voda. Zamilovaný velvyslanec je dobře sehraná dobrá komedie. Nepochybuji, že u publika zabere a dlouho bude vděčně plnit hlediště spokojenými smějícími se diváky.

Pokud to někdo neví, Igor Dostálek je mimo jiné protagonistou divadla Kjogen. Čili jeden zdejší člověk. Pokud tyto stylizované japonské frašky přeložené do češtiny, ale přednášené originální japonskou dikcí v originálních japonských kostýmech neznáte, alespoň jednu si pusťte.