Shlédnuto dne 27. ledna 2024. Divácká recenze divadelního představení.

V tvrdé konkurenci Muže z Acapulca, kterého můžu vidět i po sto šedesáté, protože miluji J.P. Belmonda, v pátek zvítězilo divadlo Blic a hra Marca Camolettiho Na správné adrese. Oplatilo se?

V pečlivé režii paní Andrei Helmichové sledujeme eskapády čtyř dam, bytné Georgette, služebné Marie-Louisy, malířky Jacqueline a učitelky klavíru Jeanine, které sdílejí jeden byt. První část hry, než se dostaneme k zápletce, je malinko zdlouhavá, tušíme, že přijde ta správná zábava, ale zatím se nic moc neděje. Sledujeme vztahy mezi dámami, které jsou občas napjaté a které ústí ve snahu vzít věci do vlastních rukou. To se stane tak, že každá z dam si podá inzerát, ve kterém něco nabízí a něco očekává, pochopitelně každá něco jiného, i když shodou okolností pod stejnou značkou. Co se může pokazit?

Naštěstí v tomto případě nic. Každá postava dojde svého štěstí, najde, co potřebuje, i když to není to úplně to, proč přišla anebo co očekávala. (Čili jak u mistra, jde tu o tu parcelu? … Tak já jsem ještě ochoten tady to kuřátko sníst…)

Na jednotlivé inzeráty začnou chodit zájemci a herci to rozbalí naplno.

Nejprve přichází slovní a situační koncert Alžběty Kynclové (Georgette, bývalá kabaretní umělkyně) a Hynka Helmicha (který zjistí, že dědeček měl skvělý vkus – až natolik bývalá kabaretní umělkyně je Georgette) a v salvách smíchu nás provede až do pauzy.

Ve druhé části představení neztrácí dech, naopak, komedie pokračuje a graduje. Jeden po druhém přichází další tři zájemci, v bytě je přivítá vždy jedna z dam a jsme svědky dalších zábavných dialogů a situací, neodpočineme si. Služebná, která hledá mladého muže za účelem… ehm… radovánek, narazí na adepta hodin klavíru. Učitelka klavíru Jeanine narazí na mladého muže, který přišel nabídnout své služby služebné. Malířka Jacqueline kriticky hodnotí lýtka svého domnělého modela, který se má stát Spartakem a nechápe, proč on se zajímá především o výhled z bytu. My víme, že se není čemu divit, když ten správný Spartakus už od pauzy zjišťuje, co se jeho dědečkovi líbilo na bytné Georgette.

Protože ve všech případech jde o služby poskytované za úplatu, je vyjednávání o ceně, kde si každá ze stran myslí, že platit bude ten druhý, zdrojem dalších nedorozumění.

Jde vždy o to samé – postavy si myslí, že jejich protějšek je někdo jiný a že přišel za úplně jiným účelem a podle toho jednají. Proto mě zas a znovu potěší, když takovou hru vidím dobře napsanou, zrežírovanou a zahranou. A nejenom to, v tomto provedení nechybí ani vhodná hudba, světla, kostýmy a smysluplná scéna.

Všichni pánové mají bod (a ti s těmi perfektními) i dva navíc za svá lýtka a další za odvahu kromě lýtka ukázat i bříška. Pohybová stránka představení je propracovaná a klobouk dolů zejména před akrobatickými a tanečními kousky, které předvádí Hynek Helmich.

Pro mne byla ještě bonusem ta správná, profesionálně prvotřídně provedená hysterie, kterou beze studu předvádí Georgette.

Jak tedy zní odpověď na úvodní otázku, zda se vyplatilo dát přednost živému představení před J.P.B.? Zcela jistě ano. Nejenom, že jsem se potkala se svým přítelkyněmi. Užily jsme si kvalitně provedené divadelní představení, zasmály jsme se, jako už dlouho ne. Na správné adrese v podání divadla Blic se ocitnete právě tehdy, když budete na tom místě, kde se hraje.