Shlédnuto dne 14. března 2024. Divácká recenze divadelního představení.

V zaplněném sále veselského kulturního domu bylo hostem profesionální kočovné divadlo Dondi. s komedií autorů Romana Vencla a Michaely Doleželové Když se zhasne v režii Romana Groszmanna.

Anotace hry uvádí, že se jedná o komedii s písničkou a ano, bylo tomu tak.

Na prvním místě chci říct, že Když se zhasne je výborně napsaná hra. Je vtipná, není banální, na komorní scéně mezi čtyřmi osobami se odehraje vše potřebné a obecenstvo se u toho náramně baví. Nepátrala jsem předem po autorech a když jsem si uvědomila, jak dobře je to napsané, přemýšlela jsem o tom, že se asi jedná o překlad a tedy kromě autora nesmím zapomenout pochválit i překladatele. Takže ne, autorská dvojice Roman Vencl a Michaela Doleželová (vsuvka pro diletanty jako jsem já) jsou mladí čeští autoři a mají na kontě více právě tak skvěle napsaných her. Klobouk dolů!

V první části představení, když se děj rozehrává, sledujeme pobaveně peripetie ezo kartářky Imeldy a jejího manžela Artura. Imelda s láskou diriguje svého mírně zmateného roztržitého muže, aby si obul ponožky a vzal pohankový salát. Na druhé straně její kamarádka Nina, majitelka restaurace, nestíhá. Důkazem budiž salát Caprese, který mi servírovala ve verzi DoDo (dodělej doma, přidej focacciu). Vypadala jsem asi opět jednou hladová.

Pak jdou Trevor s Nininým manželem Arthurem na squash a dozvíme se, o co vlastně ve zbytku večera půjde. Jde o předmanželskou smlouvu mezi Ninou a Trevorem a o to, jak to zaonačit, aby došlo k rozvodu a škodná byla ta druhá strana. Jejich předmanželská smlouva totiž obsahuje ustanovení, podle kterého ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Vzhledem k egu obou manželů a pokročilému rozkladu vztahu dohoda není možná. Proto je třeba přistoupit k drsnějšímu řešení. Tím je narafičení takové situace, aby byl důvod podat návrh na rozvod.  

Druhá část představení se odehrává na večírku u Niny a Trevora. Skvěle oblečená Nina (dobrý vkus se pozná podle toho, že její overal zahaloval právě tak, aby se mělo oč opřít oko náročného diváka a zbytek látky, chybějící ve výstřihu laskavě přenechala Veselskému kulturnímu centru na oponu – ano, mluví ze mě čirá závist) a Trevor mají mezi sebou chemii dlouholetých manželství, ve kterých toho druhého dokážete rozdráždit na první dobrou každým slovem.

Následují scény, ve kterých opět obdivujeme jednak to, jak skvěle a s jakým vtipem je hra napsaná, a pak také to, s jakou lehkostí a s jakým vtipem si dokáží herci poradit třeba s trapností situace.

Dojde totiž ke svádění. Nenechte si to ujít. To vážně musíte vidět na vlastní oči. Svádějící roztržitý Artur v podání Davida Macháčka je prostě rozkošný. On vlastně nikoho svést nechce (a také neumí, ale to Arturovi nebudeme prozrazovat, abychom mu nesnižovali sebevědomí, nakonec zdá se, že on to tak trochu tuší). Do toho neumí lhát. Je profesorem dějin, platí pro něj tedy jenom to, co se již událo a je někde zapsáno. Ale v tomto muži se probudí lev salonu. Salonu, ve kterém se právě nachází. Uvědomí si, že minimálně jednou něco asi udělal správně, když to na někoho (jeho manželku Imeldu) zafungovalo. Už se mu to povedlo. Co se povedlo jednou, může se povést znovu. A tak ve jménu zachování manželství přátel svádí jak o duši. Nevím, zda jsem v poslední době viděla lepší a vtipnější grotesku.

Rozuzlení celé hry má svou pointu, kterou prozrazovat nebudu. Cesta k ní trvá včetně přestávky slabé dvě hodinky a určitě stojí za to si ji vychutnat osobně, dobře se u toho bavit a nechat se překvapit.

Co na představení říká moje divadelní parta? Tentokrát nemusím být hypotetická. Představení se účastnili všichni. Ano, od jen od Hujerů dorazilo 14 lidí. A všichni jsme odcházeli po dvou hodinách nekončícího smíchu nesmírně uvolněni a spokojeni.