Slovácké divadlo: Hostina dravců. Shlédnuto dne 27.04.2024. Divácká recenze divadelního představení.

Další premiérou sezony 2024 ve Slováckém divadle se stala hra Vahé Katchy a Juliena Sibra Hostina dravců v režii Igora Stránského.

Na tento kousek jsem se obzvlášť těšila. Tři premiéry sezóny 2024 za námi a pokud jde o srdce konzervativního divadelního diváka, který má rád ucelený dramatický příběh (jak zjednodušeně diletantsky říkám úvod-jádro-závěr), zatím se na něj v letošním předplatném nedostalo. Až nyní a můžu hned na začátek říct, že jsem nebyla zklamaná. Naopak, byla jsem potěšena výběrem hry i jejím celkovým provedením.

Předně přiznávám, že mám ráda inscenace v režii emeritního ředitele pana Stránského. Cokoli režíroval, se mi líbilo, bez ohledu na to, zda šlo o muzikál nebo činohru. Jeho jméno je pro mně zárukou, že se do divadla oplatí na hru zajít.

Hostina dravců je velmi dobře napsaná hra. Má skvělé dialogy. Se zatajeným dechem sledujeme, jak se postavy chovají a vyvíjejí. Dialogy jsou tak trefné a dobře načasované, jakoby šlo o sitkom. Dovedně stupňují napětí až k prasknutí a když se stane téměř neúnosným, přijde očistný smích. Natolik jsme vtaženi do děje, že visíme hercům doslova na rtech. (Což mi připomíná, že silnou stránkou představení je i to, jak je hercům dobře rozumět, když mluví. Zdá se mi, že to přestává být samozřejmost.)

Z hereckých výkonů chci na prvním místě vyzvednout Pierra. Jedná se o slepého válečného veterána a Daniel Gajdoš jej hraje tak, že bych nevěřila, že není slepý. Ani na chvíli z role nevypadne. Jeho postižení je zřejmé ihned po příchodu na scénu, a to ani v tom momentě nemá hůlku.

Druhý herecký výkon, který na mě velmi zapůsobil, byl obchodník André. Dávno jsem Zdeňka Trčálka neviděla ve vyloženě dramatické roli, ve které by ovšem současně nepadl do škatulky svých obvyklých gest a intonací. Což mi prosím pěkně nevadí, já ho mám v té jeho obvyklé herecké poloze ráda. Ale tady předvedl skvělého úlisného obchodníka, který se vetře na oslavu, kam ho nikdo nezval. Jeho André se vyzná v tlačenici, ale podobně jako všichni ostatní vyznává názor, že pokud je zde možnost volby, kdo se má stát vybraným rukojmím, tak by to rozhodně měl být někdo jiný než on.

Situace hry je dramatická. Hostina dravců se odehrává jednoho válečného večera, kdy probíhá oslava narozenin krásné knihkupcovy manželky. Na ulici někdo zezadu zastřelí dva gestapácké důstojníky, a tak jsou přítomní domácí a hosté nuceni vybrat mezi sebou dva rukojmí, kteří s velkou pravděpodobností zemřou. Není to jednoduché. Ať už se na to dívají ze strany obětí (jak říká André, raději bude žít s mrtvolou na svědomí, než aby on sám byl mrtvolou na svědomí někoho jiného), nebo s logikou majora Kaubacha, který je do této hry navedl (nechce po nich, aby dva ze svého středu obětovali, on předci chce, aby jich pět zachránili), pořád to skončí tím, že dvě osoby na oplátku dvojité vraždy, se kterou nemají nic společného, zemřou.

Takže: apriori zábava to opravdu není. Hra je napínavá, místy až nedýcháme, jak nás její provedení vtáhne do děje. Je dovedně napsaná, zrežírovaná a zahraná, takže i když se v ní dějí vážné věci a ne vždy je příjemné vidět charaktery zúčastněných odhaleny až na kost, máme příležitost se dost často upřímně zasmát. Společenské drama s prvky černého humoru jako krátká anotace výborně sedí.

Přiznávám, že jsem byla malinko zklamaná koncem, nebudu prozrazovat, třeba někoho potěší anebo překvapí příjemně. Já jsem se možná nechala hrou natolik pohltit, že se ze mně stal dravec (bezpečně sedící ve třetí řadě, mimo dosah Pierrovi slepecké hůlky) a čekala jsem jiné rozuzlení.

Premiéru jsem viděla se svou intelektuální dcerkou, obě jsme odcházely velmi spokojené. Je to hra, na kterou klidně příště vezmu manžela. Pořád čučí na dokumenty o druhé světové válce a svého času jsme rádi sledovali sitkom Allo! Allo! o francouzském odboji. Možná proto mi André tak dobře sedl.

Přeji příjemný mrazivý zážitek. Tato inscenace si Váš čas zaslouží.