Slovácké divadlo: Ošklivec. Shlédnuto dne 16.06.2024. Divácká recenze divadelního představení.

Důvodů, proč zajít na Malou scénu Slováckého divadla je nyní několik: jednak pravidelné premiéry skvělých Volných večerů, mrazivý thriller Vosa a také nově uvedený Ošlikvec Mariuse von Mayenburga v režii Terezy Říhové.

Hra komediální formou pojednává o tom, na čem si zakládáme, jak vnímáme svou hodnotu, jak nás ovlivňuje hodnocení okolí a také o tom, zda krásní lidé mají jednodušší život.

Tato břitká satirická komedie vyniká přesně pointovanými dialogy a také zajímavou stylizací herců, kteří ztvárňují několik rolí. Účinkují 4 herci, Jitka Hlaváčová ztvárňuje tři role, Jakub Zelinka a Lukáš Matěj po dvě role. David Vaculík v hlavní roli návrháře konektorů Letteho je Lettem pořád, má tedy jenom jednu roli, i když právě u něj dochází k největší proměně.

Přestupy z jedné postavy do druhé zvládají herci s obdivuhodnou bravurou. Převtělují se tak souvisle, že někdy nestíháme ty proměny registrovat a jenom díky důslednému odlišení postav formou mluvy, tělesného postoje a vystupování neztrácíme orientaci v ději.

Lette svůj vzhled neřeší až do doby, kdy mu jeho šéf úplně naplacato sdělí, že je skutečně velmi, ale velmi ošklivý a proto jím navržený nový konektor nebude na konferenci prezentovat on, ale jeho kolega luznějšího vzhledu. Jeho manželka mu svým obvyklým pohledem přímo do jednoho oka také potvrdí, že jeho krása je výlučně vnitřní. A tak se Lette rozhodne pro radikální řešení: nechá si úplně změnit obličej plastickým chirurgem.

Operace je nezvykle nesmírně úspěšná. Vyloupne se jako vajíčko, najednou je z něj krasavec a jeho život se změní. Napřed mu jako chlapovi stoupne sebevědomí, když si uvědomí, jak díky novému vzhledu jeho akcie v očích obou pohlaví stouply a začne se podle toho chovat.

Proměna se však povede až tak, že jeho obličej chce mít každý, a protože ho může mít, tak ho i má. Lette je najednou naprosto zaměnitelný a ani jeho manželka ani jeho milenka neví, zda mluví s ním anebo s někým jiným, kdo vypadá úplně stejně. Přijde rozčarování, protože ztrácí jedinečnost své nabyté krásy a jeho nový vzhled se postupně obrací proti němu. Když jeho obličej nosí čím dál více mužů, ztrácí sám sebe a nový vzhled už není jenom jeho, ale všech. (Což mi připomnělo balící hlášku mého skvělého manžela: Pěkné ženské jsou jedna jako druhá, zato ty škaredé jsou vždycky originál!)

Jednodušší život krásného člověka přestane být skutečností, jakmile jsou stejně (doslova) krásní všichni kolem.

Ovšem konec dobrý, všechno dobré, i zaměnitelně krásný Lette je dost dobrý jedné dámě a jejímu synovi, a tak spolu svorně žijí dodnes, pokud je plastická chirurgie nebo něco jiného nerozdělilo.

Na předposlední stránce programu jsou položeny dvě zásadní otázky ke sebezpytování. „Jste spokojeni se svým obličejem?“ Na to si kdykoli odpovím, jasně, že ano, já jsem já, jsem dost krásná, ať už vypadám jakkoli. Druhá otázka je ještě lepší: „A jste si jistí, že jste to opravdu vy, kdo o tom rozhoduje?“ To už je složitější, zvlášť když si člověk vzpomene na několik příležitostí, kdy se bez zjevné příčiny zas tak krásný necítil anebo si jasně uvědomil svou zjevnou nedokonalost, aniž by tušil, proč.

Představení má střídmou délku 1 hodina 10 minut. Herci jsou skvělí, dialogy vtipné, děj plyne. Pokud máte zájem bavit se, pobavíte se, pokud budete chtít přemýšlet nad společenskými otázkami, také můžete. Ale není to nutné, krásní lidé na jevišti jsou naštěstí nezaměnitelní.