Shlédnuto dne 4. května 2025. Divácká recenze divadelního představení.

„Odpal, Kačo!“ je první inscenací nově vzniklého Ateliéru SKRZ – platformy mladé tvorby, která od října 2024 působí při Slováckém divadle. Pracuje s amatéry v profesionálním divadelním prostředí a výsledkem této spolupráce je autorská inscenace účastníků ateliéru v režii Daniely Evjákové.

Děj hry se odehrává na schůzi přípravného výboru Kateřinské zábavy v Suché Lozi, kterou tradičně připravují mladí pro celou dědinu. Právě tady jsme svědky nejen vnějšího příběhu, ale i různých vnitřních dramat, které prožívají jednotlivé postavy.

Z osobního pohledu divačky, která se účastnila „autorské generační degustace“, to celé dopadlo takto:

Příjemné překvapení přichází nedlouho po začátku inscenace, a to krásný čistý sborový zpěv lidové písně. Naštěstí nezůstane u jediné – zpěv se vrací, proměňuje a postupně ztrácí čistotu a soustředění, jak přibývá štamprlí a vína, až se změní v opilecké pořvávání.

Dalibor v podání všestranného Daniela Borýska je zcela přirozený v roli mládence, který žije tradice své obce. Je s nimi srostlý, při diskusích o akci vystupuje ve prospěch folkloru, který mají všichni zdejší v krvi, protože jej žijí a není pro ně „souborem kulturních jevů venkovského obyvatelstva“.  Jeho výkon je obohacením celé hry – ať už mluví, pohybuje se po jevišti, nebo hraje na harmoniku.

Peter Felix jako Pavlína/Pavel působí velmi přesvědčivě v roli člověka, který už nechce být jen trpěnou výjimkou k odškrtnutí ve stylu „my nejsme *cokoli*fobní, vždyť jsme mu to dovolili“. Jeho vnitřní svět má opravdovou sílu a každou projevenou emoci jsem mu věřila. Gusto, s jakým poslal spolučlenku výboru do nepříliš patřičných míst, šlo přímo z morku kostí.

Obě tyto postavy mají hloubku, nesklouzly do prvoplánového zjednodušení, karikatury anebo banality. Jejich dialog z donucení byl vrcholem inscenace. Jejich uvěřitelnost byla hlavním přínosem celé inscenace.  

Se svou vnitřní nejistotou se každá po svém vyrovnávají i dámské postavy. Táňa, přehnaně úzkostlivá organizátorka, hledá přes kontrolu všeho a všech kolem sebe jistotu a bezpečí. Jiná postava bojuje s pozorností rodičů skrze vztah k jídlu. Perfekcionistka s tabulkami skrývá svou nejistotu za exaktností. A sestra Táni se snaží zapadnout a zavděčit tím, že přijímá štamprle i za ostatní – jakési přijetí role, kterou si vybrala.

Zmatek jsem cítila okolo postavy Mimy. Po jevišti se pohybovala skvěle, ale nebylo mi vždy jasné, zda jde o postavu, myšlenku, ducha nebo zpozdilou členku výboru. Lépe řečeno, ona byla vším tím, ale její jednotlivé roviny nebyly vždy zcela srozumitelně odlišeny.

Už při příchodu do hlediště mě upoutal scénický „bordel“. Postupně se ukázalo, že byl záměrný. V přibližně 90 minutách jsme byli svědky úklidu ve vlastní duši i ve vztazích mezi postavami. Herci využívali kulisy až k eskamotérským kouskům. Symbolicky se tak nepořádek mohl přetavit v chaos v hlavách mladých lidí, jejich hledání, nejistotu, vnitřní i vnější konflikty. A ačkoli je na konci na scéně snad ještě větší nepořádek než na začátku, je to v pořádku, lépe je chaos z hlavy dostat ven než ho schraňovat a skrývat.

Každá z postav nakonec dospěla ke katarzi a alespoň symbolicky překonala své hranice.

Proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly? Napadla mě otázka: Co děláme pro druhé a co z toho, co děláme pro druhé, děláme vlastně pro sebe? Hra se nebojí ukázat, že často své „nezištné“ činy konáme hlavně kvůli sobě, kvůli obrazu, který chceme o sobě mít. (Vždyť já vás mám rád! Proč myslíte, že tady na vás řvu?)

Technická poznámka: myslím, si, že audiovizuální materiál na tabletu nebyl dobře viditelný z jiných než předních řad – možná by stálo za zvážení jeho promítání.

Kateřinská zábava v Suché Lozi se jistě nakonec uskutečnila a byla jako každý rok vydařená. Stejně tak se vydařila i tato inscenace. Je obdivuhodné, kolik práce a s jakým výsledkem tým Ateliéru SKRZ během osmi měsíců odvedl. Počínaje vytvořením vlastního autorského textu, přes kompletní přípravu s pomocí profesionálů až k uvedení hry na jeviště. Výsledkem je kvalitní a místy i docela drsná výpověď o tom, co to znamená být mladý, hledat se, přijímat sám sebe a najít své místo mezi ostatními.