Shlédnuto dne 5. 9. 2025 (veřejná generální zkouška) a 6. 9. 2025 (premiéra). Divácká recenze divadelního představení.

Boty kabelky chlapi autora Stefana Vögela v režii Lukáše Kopeckého jsou pátou premiérou sezóny r. 2025 ve Slováckém divadle.

Boty, kabelky, chlapi. Asi se shodneme, že nejlepší je mít jedno, druhé i třetí v perfektní nadčasové kvalitě a jednou provždy. Ke každému z těchto objektů si lze vybudovat mimořádně blízký vztah. Víme, že se nemusí v životě vyskytovat jenom v jednom exempláři. Protože zatímco boty a kabelky vydrží, chlapi mají tendenci se měnit – stává se, že nám přestanou sedět. Vzniká tak vděčný podklad pro různé vztahové propletence.

Jako například mezi Ralfem (hlavní hrdina, geolog), Tessou (exmanželka Ralfa, expertka na módu), Ericem (policajt, expartner Nadine), Nadine (kavárnice, expartnerka Erika) a Rainerem (muzikant, poslední přítel Tessy). Boty kabelky chlapi je výborně napsaná hra, dialogy jsou přirozené, vtipné, děj je přímočarý, divák se v něm dobře orientuje, prostě taková inteligentní sonda do života současníků na kraji středního věku. Zápletka hry i její rozuzlení se týká Ralfa, řeší Ralfa a vyřeší Ralfa, ať se kolem něj událo, děje, nebo bude dít cokoli.

Citát ze hry, který je i v programu, v podání Tessy pěkně vystihuje náladu celého večera:

„Boty a kabelky jsou jedinými částmi dámského outfitu, u kterých nezáleží na tom, jakou máš velikost a postavu. … Boty a kabelky zůstanou stejný – a jsou ti celej život. To vy si velikost neudržíte. Buď jednou přestanete sedět vy nám, nebo vy nám.“

Zdá se, že Tessa, Ralfova bývalá manželka má perfektní cit pro luxusní doplňky. Vlastně – jak nám záhy vysvětlí – nejde vůbec o doplňky, ale pro naprostý základ každého outfitu, kterým jsou boty a kabelky. S muži už jí to vychází o poznání hůř. Poté, co 12leté manželství s Ralfem skončilo nezdarem pro ztrátu kompatibility, ji za posledních 5 let opouští již čtvrtý partner. S Ralfem i po rozvodu zůstali přáteli, a tak sledujeme, jak Ralf obětavě snáší, když se mu opět přijde vyplakat na rameno. Nyní se však zdá, že přichází s dalším záměrem, protože poznala, že se k ní žádný chlap nehodí, ale Ralf je ten, kdo se k ní nehodí nejmíň. Jenže konec znamená konec, anebo ne?

Humor představení není křečovitý ani laciný, s motivem bot, kabelek a chlapů si pohrává s nadhledem. Divák se směje s postavami, ne jim. Vedle mne sedící pán hlavnímu hrdinovi vyloženě fandil. Když Tessa svému bývalému manželovi začne tlačit kaleráby – valit šrouby – do hlavy (to se tak říkalo, když jsem byla mladá já, ano, nebylo to včera ani před týdnem), polohlasem mu radil, ať jí na to neskočí, ať není vůl. Pán radil dobře a Ralf v podání Zdeňka Trčálka si radu vzal k srdci, ač bylo vidět, že v některých okamžicích má namále.

Tessa v podání Barbory Goldmannové měla několik silných momentů: její hluboké zaujetí botami a kabelkami v prvním plánu evokuje povrchnost a nedospělost, ale nakonec, jakýkoli hluboký zájem je lepší než žádný, nebo ne? Navíc, mít tak principiálně jasno, v jaké kabelce by mě mohli nebo nemohli pohřbít, vyžaduje hlubokou kvalifikaci.

Pavlína Hejcmanová v roli praktické Nadine působí přesvědčivě a výrazově bohatě – i pouhým postojem těla nebo drobnou mimikou dokáže sdělit víc než dlouhým monologem. Její střízlivý náhled na život, schopnost prohlédnout každého až do morku kostí a jedním pohledem vyjádřit svůj názor, jsou osvěžující.

Ostatně, každý z herců přidává do vztahové komedie svou dávku lehkosti i jiskry. Eric v podání Jiřího Hejcmana lehce balancuje mezi modelem, machem a zamindrákovaným chudákem.

Ve druhé půlce představení přináší energii i pořádnou dávku veselí Rainer v podání Petra Tlustého. Ok, to veselí je malinko podpořeno látkou, u které i Bill Clinton vyžadoval definici slova “is”, ale pořád jízda, kterou tři páni předvádí v této části představení představuje ten nejpovedenější gag. Rainerův hit Life is a black, black tunnel rezonuje a v následující ráno, když se páni budí s kocovinou, chybí už jenom stevard, který by se v duchu mistra zeptal, zda všechno je erömü a zda v tunelu nic nestalo?

Premiéra vyšla skvěle. Představení má i s přestávkou něco málo přes dvě hodiny. Zejména druhá část představení má švih a dobré načasování. Je to ten typ hry, na kterou se dá zajít i několikrát. Boty a kabelky zůstávají, chlapi se mění.