Shlédnuto dne 1.11.2025 (premiéra) a 19.2.2026. Divácká recenze divadelního představení.

Poslední premiérou sezony 2025 se stal Masaryk, původní muzikál, československý pokus o rekonstrukci mýtu v rytmu rapového beatu z dílny Doda Gombára a Róberta Mankoveckého.

Česká nebeská komise již dříve jasně definovala, jaké jsou kvalifikační předpoklady pro výkon funkce prezidenta. Musí být urostlý, vzdělaný, smýšlet národně (ideálně milovat národní písně) a také by měl umět jezdit na koni. Také mu to na tom koni musí slušet. První československý prezident, který zvítězil nad Cimrmanem těsným rozdílem jednoho hlasu, tyto podmínky splňoval natolik, že se z něj v průběhu let stala bronzová socha urostlého jezdce na koni, navíc umístněná na velmi vysokém piedestalu.

Muzikál Masaryk je takovým dronem, který nás vynese do jeho výšin a umožní nám podívat se na svět z jeho perspektivy. Jakže to je? Nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně? Tady je jich na jevišti 6. A Masaryků rovnou 8. Nikdo nehrál hlavní roli a všichni vynikali. Jakoby Masaryk byl hustý střed, ke kterému se po okraji snažili všichni přiblížit, vždy z jiné strany.

Nechme tedy na sebe působit jednotlivé obrazy muzikálu. A věru je na co se dívat a co poslouchat. Muzikál je výborně nastudovaný. Já vím, že v případě týmu Slováckého divadla, režiséra Doda Gombára a scénografky Evy Zezuly se nic jiného, než 100 % profesionalita nedá očekávat. Přesto to zmiňuji, aby tato skutečnost nezapadla. Vše slouží pro diváka a jeho zážitek. Nástup je mohutný, prvních 20 minut nám herci vůbec nedají vydechnout. Dění na jevišti nás úplně vtáhne. I když děj není vyprávěn lineárně a věnuje se kromě jiného politickému zrání hlavního hrdiny, sledovala jsem ho jako přikovaná. Pořád se něco dělo a dělo se to ve velkém.

Hudba je v rytmu beatu, někdy i zpěvná, poslouchá se velmi dobře (živá kapela palec nahoru). Hercům při zpěvu někdy není úplně rozumět, hudba je přehlušuje, ale já to asi ani neočekávám. Beru to podobně jako v opeře, také nevím, o čem zpívají. V tomto případě bych však uvítala, kdyby k mání byl i text, abych si chybějící místa po představení doplnila. TGM je nám představen z různých úhlů pohledu. Na prvním místě jako velký humanista a myslitel, náročný na druhých i na sebe, ve neposlední řadě i jako tatíček národa a pěti vlastních dětí.

Seznámíme se s jeho rodinným zázemím. Jeho otec v mládí dojel na robotu (abychom se dohodli na úrovni na které se budeme pohybovat, předpokládám, že nemusím vysvětlovat rozdíl mezi robotem a robotou) ze Slovenska na Moravské Slovácko. Tady se oženil, narodil se mu syn. Pak už sledujeme TGM, jak je vychováván ve víře a jeho studia až k habilitacím. Moje dvě nejoblíbenější scény: setkání s Charlottou na lodi s následnou nehodou, které se odehraje ve formě grotesky a pak také dialog se Svetozárem Hurbanem Vajanským, skvěle ztvárněným v tomto případě Katarínou Tlapák. Aby pohled na dekonstruovanou osobnost byl kompletní, podíváme se na jeho politické působení, znázorněné v masové scéně vzniku republiky a dialogu ohledně pravomocí s Kramářem. Velmi dramatická je konfrontační scéna o sporu o rukopisy. Na závěr proběhne i malá psychoterapie ve vztahu k jeho blízkým. Přiznávám, že tato perspektiva mě nikdy nenapadla a považuji ji za velkou přidanou hodnotu celé inscenace, která hlavního hrdinu významně polidšťuje. Vlastně jsem nevěděla, že měl kromě Jana a Alice tolik dětí (to víte, husákovo dítě, za nás se v dějepisu o TGM člověk dozvěděl jenom to, že byl první československý prezident).

Jaký mi zbyl dojem z Masaryka demýtizovaného? Když kolem něj např. na Hradčanském náměstí příště půjdu, s chutí na něj mrknu.

Provedení muzikálu je sympatické, lehko stravitelné. Do nějaké patetické oslavy tatíčka prezidenta osvoboditele má daleko. Hledí na TGM s úctou a sympatií. Ovšem teď jsem uvedla tolik superlativů, až to vypadá, že demýtizace se stane mýtem. Není tomu tak, je to představení velmi živé, promlouvá ke svému divákovi. I u svých divadelních přátel jsem se setkala s kladnými ohlasy, občas protknutými připomínkou, jé, no to ze začátku druhého dějství bylo jako z Ježíše… aniž by to bylo na škodu celku.

Tož takové věci mi utkvěly.