Recenze od Kačky v Divadle. Zhlédnuto 21. června 2026.
Když divadlo nazývá inscenace projekty, je to podobné tomu, když jsou v seriálech jednotlivé epizody nazývány kapitolami. Přijde mi to trochu nabubřelé a o to vyšší laťku potom musí soubor překonat. Člověk tam teda přijde, posadí se před tančícího Vojcka, kterému je kázáno, co má oznamovat, dostane chuť na tu cigaretu, co tam ta herečka úplně vzadu kouří, a tak trochu doufá, že to nebude úplná hovadina.
A nejprve jsem si říkala, jestli teda jsem zaplatila za večer plný moralizování a zjednodušování, ale asi v osmé minutě pan hejtman udělal zkratku k předposlednímu políčku, všechno tohle vykecal, přiznal, že jako my jsme taky Vojcek, a Vojcek je my všichni, a že my všichni tady sedíme a říkáme si, jestli tohle bude ta moderní zrcadlo nastavující alterna, a že už teda všichni jsme nad to určitě povznesení. A my jsme to s uchichtnutím přijali, a pak se mohlo konečně dělat to dobré divadlo!
Z toho, jak lidské to je, být Vojcek. A sledovat, že jemu se dějí věci, které se nám také někdy dějí, sympatizovat a smát se tomu. Dostávat symboly, asociace a metafory, které nám jsou ještě mile vysvětleny, takže i když je jich fakt hodně a jsou fakt husté, tak se v nich neztrácí pointa, nebo se pro pointu neztrácejí ony. Sledovat jednotlivé scény, které jsou skvěle vybudované k jejich jednotlivým závěrům a zároveň přidávají příběhu, který dostává stále větší spád, aby nakonec zhruba po hodině představení došlo k vyvrcholení, a teď kam, Vojcek? Výš už to nepůjde, Vojcek. Už jsou u stropu, už jste tady udělali ty renesanční porno obrazy, my jsme se jim smáli, co teď, Vojcek?
No, teď dostane konečně hlavní slovo Vojcek, který se urve ze řetězu, rozhodne se něco dělat, ale skončí tam, kde začal, tak se ještě víc rozohní, předvede něco jako one man show, a pak celou tu absurdní komedii dovede k romantickému závěru agresivního vzbouření a celou svou zlost si vybije na… podívám se do poznámek …ženě.
Takže i o tomhle ta hra stihne být? Geniální.
Projekt? Aktuální.
Hierarchie? Vysmátá.
Kapitalismus? Odsouzen.
Svoboda? Označena za nepostradatelnou.
Baletizol? Polit.
A můžeme se jít klouzat.
Nedokážu vyzvednout ničí výkon (to je myšleno jako kompliment), vyzvedávám tedy jednu scénu a jednu hlášku. Takže bacha, přijdou spoilery větší než doposud.
Vojcek: „Marie! Marie! Já pořád jen pracuju a pracuju, ale stále nemám žádný prachy. Marie! Mně se asi děje ten KAPITALISMUS!“ hláška je psaná z hlavy, není to doslovná citace.
A vyzdvihuju scénu, kdy Vojcek Marii topí. A všechno, co tomu předcházelo. Osobně se mi totiž líbí dobře použitý kontrast. A v této scéně Vojcek s šíleným výrazem a (takovým tím plastovým pružinkovým) nožem v ruce přichází pobodat Marii poté, co nám asi třikrát naznačil, že tak učiní. Marie na bodnutí zareaguje naprosto neutrálním: „Au.“ A znova a znova, pak se jakože bodne aj Vojcek a reaguje stejně. Je to vtipné, protože by bylo absurdní tady reagovat zděšeně. Dva lidi do sebe jakože bodají a reagují na to tak, jak ta situace v realitě je.
Marie s Vojckem se poté vydají k rybníku, kde jí Vojcek strčí hlavu do vody, hned ji vytáhne a ptá se, jestli je už mrtvá.
A Marie reaguje opět jako… Marie. Zasměje se, odhrne si mokré vlasy, a odpoví: „Ne, ještě ne.“ A já si uvědomím, že tady nesleduju nějakou Marii postavu, kterou topí Vojcek, ale Marka s Marií herečkou. Nesleduju postavy, ale herce, jakoby se divadlo úplně vyplo. Jakoby někdo rozbil čtvrtou stěnu, ale ne aby interagoval s diváky, ale protože jděte někam, diváci, tady jsou dva kamarádi, kteří si strkají hlavu do kýblu s vodou a přijde jim to vtipné, protože ji tam podrží na dvě vteřiny a ptají se, tak co, už jsi? Jako bych tě někdy chtěl topit. A opět je to tak lidské. Až dokud to není lidské až příliš a Marie nedokáže Marka, teda Vojcka, nějak přebít, a se zatajeným dechem věříte, že to fakt mají nacvičené a není to ten typ projektu, kde vidíte i holení prdele a péro a opravdovou vraždu a na další reprízu potřebujeme rychle sehnat další kurvu! Tahle je až příliš mrtvá a mokrá.
U celé hry mi přijde, jakoby mi všichni – i režie, dramaturgie, scénář, herci i diváci, říkali: „Všichni to víme, vidíme stejně, a proto je to vtipné.“
Napsat komentář