Hra Stephana Vögla Každou první středu v režii Pavla Kheka se stala čtvrtou premiérou sezony 2025/2026 v Klicperově divadle v Hradci Králové.
Zhlédnuto dne 19. září 2026. Divácká recenze divadelního představení.
Takto: každou první středu v měsíci probíhá zkouška sirén. První středa v měsíci je také termín, kdy se schází pán v mém věku, proto nemůžu napsat, že starší nebo starý, s mladým děvčetem za účelem placeného sexu.
Bez vědomí své manželky, jsa poučen životem, že tohle není informace, kterou by ocenila. Jeho krycí jméno je David, podal si inzerát. Jeanine je dívka, která na inzerát odpověděla. Inscenace začíná ve chvíli, kdy se poprvé sejdou v hotelovém pokoji. Podmínky jsou brzy vyjednané a jasné: bez líbání, výhradně s kondomem, 500 eur za večer. Žádné otázky, žádné odpovědi. Oběma se uleví, když zjistí, že ona opravdu není profesionálka a on není stopadesátikilový zpocený páchnoucí dědek.
Na půdorysu hotelového pokoje, kterému vévodí manželská postel, se během tří let prohlubuje přátelství mezi mladou studentkou a mužem, který si chce užít. Vše s humorem, nadsázkou, trochou zpytování svědomí a snahou pochopit svět toho druhého.
Jak už to tak chodí, obchodní transakce je jedna věc a mezilidská interakce věc druhá. Jeanine je sice pragmatická osůbka a David je ženatý (s Astrid, nikoli s krémem na opalování, ale se ženou tohoto jména), přesto se časem z Jeanine stává Emma a z Davida Johannes.
Na začátku je Emma střízlivě pragmatická studentka, která se rozhodne pro tento způsob výdělku, aby si pomohla s penězi. Po troškách se dozvídáme něco ze života obou postav. Emma má neustále konflikty s matkou, která ji vychovávala sama. Krásné mladé děvče plné ideálů, před sebou má celý život (a přesvědčení, že rozhodně se neskončí jako její matka). Johannes je na začátku chlap, který si chce užít s mladým děvčetem, které tyto služby nenabízí profesionálně a rád si myslí, že jde o rande, i když placené. Je zacyklený ve své krizi středního věku. Při svých rozhovorech naslouchají tomu druhému a hledají porozumění. Propast zkušeností 30 let je často příliš hluboká, než aby nedocházelo k slovním přestřelkám. Každá z nich stojí za zamyšlení, je vtipná, vypointovaná a má svůj vývoj.
Na konci hry je z Emmy samoživitelka (za to může přítel Paul, který se jejím životem mihl, nikoli Johannes) s pochopením pro matku. Z Johannese tady zase máme chlapa, který najednou nemusí řešit morální stránku věci (tím myslím nevěru, vzpomeňme, že byl ženat) a po rozvodu už na takové dobrodružství ani nemá prostředky. (Ha, potrestán! Přesto jsem mu fandila, holt charisma a také škodolibost.)
Je hezké vidět (podotýkám, že jenom na jevišti), jak se dva lidé, kteří se vidí pouhý jeden den v měsíci dokážou navzájem hluboce ovlivnit. Emma dozraje, Johannes posbírá poslední zbytky svého mládí a společně vyráží vstříc budoucnosti. Obě proměny vyplynou přirozeně. Ocenila jsem tuto romantickou stránku. I když se v životě dopustíme chyb, máme možnost využít novou šanci.
Dobře, hra je směsicí Pretty Woman (Johannes jako princ na bílém koni) a Každý rok ve stejnou dobu (jen tady se protagonisté schází každý měsíc, takže děj rychleji eskaluje). Ovšemže je to celé trochu banální bulvárek, nevěra ženatého chlapa s významně mladším děvčetem. Nicméně má šťavnaté dialogy, spád, chemie mezi hereckými protagonisty je tak jiskrná, že málem chytnou záclony, které ohraničují scénu. Celý příběh díky výkonům Martiny Czyžové a Jiřího Zapletala nabízí skvělou zábavu na večer. Komorní atmosféra scény v Besedě jí ohromně sluší.
Napsat komentář